Harry se plazil chodbou do Chroptící chýše v závěsu s Hermionou a Ronem.

A pak zaslechl hlasy z místnosti přímo před nimi, jen nepatrně ztlumené tím, že otvor na druhém konci chodby byl zakrytý něčím, co vypadalo jako stará bedna. S bázlivě zatajeným dechem se doplazil až k samému ústí chodby a nakoukl dovnitř uzoučkou štěrbinou mezi bednou a zdí.

Místnost, do níž se díval, byla jen spoře osvětlená, viděl ale Naginiho, který se kroutil a svíjel jako mořský had v bezpečí začarované třpitivé koule, vznášející se bez zjevné opory ve vzduchu. Viděl také okraj stolu a bílou ruku s dlouhými prsty, která si pohrávala s hůlkou. pak se ozval Snapeův hlas a Harrymu skočilo srdce až do krku: Snape stál jen pár centimetrů od místa kde se on skrčený skrýval.

,,...můj pane, jejich odpor se hroutí-,,

,,a hroutí se i bez tvého přičinění, ,, podotkl Voldemort svým jasným, vysokým hlasem. ,,Jsi samozřejmě velice schopný kouzelník, Severusi, ale nemyslím, že bys tam byl nějak zvlášt platný. Jsme téměř u cíle... téměř.,,

Povídka o tom co bylo pak....

povídka navazuje na kapitolu ze 7.dílu ''Princův příběh'' a konec kapitoly ''Bezová hůlka''.